Pohanka
Pohanku už používaly naše praprababičky a moc dobře věděly proč, dávaly ji jako stravu nemocným, přílohu k masu a podobně. Pohanka byla dříve v domácnostech úplně běžnou potravinou, ale dnes tomu tak není, protože mnohým nechutná. Je fakt, že její chuť je velmi zvláštní, ovšem ti, kteří konzumují pohanku od dítěte, považují její chuť za zcela normální.
Pohanka je obilnina a má jednu obrovskou výhodu, neobsahuje totiž lepek a tak je vhodná pro celiaky. Také se říká, že je vhodná pro napravení kocoviny, neboť má cholin, který regeneruje jaterní buňky. Co je určitě všem známé, že je bohatá na rutin, znamená to, že zvyšuje pružnost cév, snižuje LDL cholesterol (zlý) díky již známé kyselině linolenové a linolové, a má pozitivní vliv na zlepšení stavu křečových žil.
Má vysoký obsah vlákniny, takže může snížit vysoký krevní tlak. Je také významným zdrojem mědi, zinku, selenu a dalších stopových prvků, které se vyskytují společně. Mezi vitamíny stojí za zmínku B1, B2, C a E.
Pohanka je jednoletka nebo trvalka a pěstuje se kolem patnácti druhů. Pochází ze střední Asie, pak se dostala do Japonska a posléze i do Evropy, zřejmě i kvůli své nenáročnosti.
Pohanka je na přípravu jednoduchá, stačí ji třeba uvařit v mléce a servírovat s ovocem, nebo jen namočit do vody, pohanka nabobtná a můžete jí jíst. Na slano ji uvařte ve vodě a na olivovém oleji zpěňte cibulku, přidejte houby a libovolnou zeleninu. Pohanka skýtá opravdu všestranné využití, dělá se z ní také mouka, těstoviny, krupice, vločky. Jedinou nevýhodou tedy je, že má svou specifickou chuť, jež se všem líbit nemusí.
